Když nabídne zaměstnavatel zaměstnanci docela dobře vypadající hrubou mzdu, neměl by se pracovník automaticky radovat předčasně. Protože se v našich končinách čachruje s čísly z rozhodnutí mocných i více než vydatně, a tak by se mohl dočkat nemilého rozčarování každý, kdo se doposud v této problematice příliš neorientuje. Ona se totiž, jak už zaznělo, nabízí zaměstnancům hrubá mzda, na čemž není nic špatného, protože jsou to peníze, jež zaměstnavatel skutečně svému zaměstnanci nabízí, na kolik ho konkrétní podřízený přijde. Jenže to neznamená, že bychom my lidé tyto peníze také dostali na ruku. Než totiž svoji výplatu dostaneme, přiživí se na oné zmíněné hrubé mzdě i tatíček stát, i zdravotní pojišťovny a někdy i další oprávněné instituce.
A co že tedy člověk za svoji práci doopravdy dostane? Právě to, co z hrubé mzdy zbude poté, co výše uvedené instituce shrábnou to, co požadují a proti čemuž není obrany. Takže i z docela dobře vypadající hrubé mzdy nakonec nemusí zbýt nijak závratná částka, ba může pracujícímu zůstat jenom pomalu almužna.
A proto je rozhodně dobré, když zaměstnanec předem provede svůj aspoň hrubý výpočet čisté mzdy z toho hrubého, co je mu nabízeno. Aby bylo jasné, co z určité práce skutečně kápne a zda to potřeby zaměstnance uspokojí.
A že nevíte, jak si takovou čistou mzdu spočítat? Věřte mi, nic na tom není. Stačí zabrousit na internet, najít si zde kalkulačku, která právě toto umí, vyplnit v ní několik údajů a je to.
Když tu vyjde solidní čistá mzda, je tedy vše v nejlepším pořádku. Ale co když ona kalkulačka ukáže až příliš neuspokojivé číslo? Pak je tu vlastně jediné řešení. Pokud člověk není se svou čistou mzdou spokojen, musí si najít nějakého jiného zaměstnavatele nebo požádat o zvýšení platu. Protože stát nikomu nic neodpustí, vezme si své stůj co stůj, a tak člověk nikdy nedostane na ruku to, co mu nabídli jako hrubou mzdu. A co pro praktický život zaměstnance není samo o sobě relevantní.
