Lidé mají v dnešní době kdeco. I když každou chvíli nadáváme na poměry, na to, jak se máme špatně, jsme ve skutečnosti vybaveni tolika různými věcmi, že až oči přecházejí. Mobilní telefony nevyjímaje.
Na tom, že má někdo mobil, není v zásadě nic divného. Lidé spolu potřebují komunikovat, a když si nejsou z jakéhokoliv důvodu dosažitelní, pak si musí někdy aspoň zavolat. A ne každému pochopitelně vyhovuje pevná linka, která už se stala z něčeho, co chtěl mít dříve každý, přežitkem, reliktem minulosti.
A tak máme mobilní telefony. A to množné číslo je tu na místě, protože se ne každý z nás spokojí s telefonem jediným. Je nemálo i těch lidí, kteří mají snad i víc mobilů než rozumu. Protože většinou nemá takové syslení telefonů žádný praktický důvod. Jistě, někdo potřebuje třeba jeden služební a jeden soukromý telefon, někdo potřebuje třeba jeden telefon pro manželku a další pro milenky, nebo samozřejmě jeden pro manžela a jeden pro milence, někdy jsou tu i jiné podobně logické důvody, ale nikdo jich vesměs nepotřebuje desítky. A i takové případy tady jsou. Protože jsou i lidé, kteří třeba jenom někde v reklamě zaslechnou, že na náš trh dorazilo něco nového, moderního, údajně lepšího v tom nebo tom, a hned to chtějí mít. Bez ohledu na to, zda to pro ně skutečně má význam, zda skutečně ony nové vymoženosti nějak využijí nebo získají jen další aparát za peníze, které pak třeba budou chybět na něco jiného.
Ale lidé prostě mobily mít mohou. A ať si je tedy klidně mají. Ať jimi telefonují, ať s nimi hledají něco na internetu, hrají s nimi různé hry a podobně. Když to někomu dělá dobře…
Ale asi bychom měli takové telefony používat s rozmyslem. A ne tak, jek tomu dnes nejednou je. Dnes, kdy už si často telefonují i ti, kdo by se mohli pohodlně setkat osobně. A kdy paradoxně čím víc SMS zpráv posíláme, tím méně umíme psát.