Lidé už si dnes nemusí a také nemohou vystačit jenom s minimem věcí, jak tomu bylo i ještě poměrně nedávno, a už vůbec si nevystačí dejme tomu s kusem kamene a klackem, jak tomu bylo na úsvitu dějin lidstva. Dnes už potřebujeme daleko více předmětů, nástrojů, přístrojů a podobných záležitostí, abychom v současném světě obstáli, a kdybychom je neměli, bylo by to velice často zlé.
A abychom to, o čem je tu řeč, měli, musíme si to pochopitelně vyrobit. Samozřejmě ne my osobně, protože s tím bychom ve většině případů neuspěli, ale myslím tím my jako lidé.
Když se někde něco vyrábí, je logické, že se tu musí mimo jiné zvolit i ideální materiál a také výrobní postup. Protože je celá řada způsobů, jak něco zhotovit, jenže ne každým z nich se dosáhne dokonalého výsledku ideální a nejschůdnější cestou. Někdy se tedy vyrábí něco ručně kdesi v dílně, někdy se k výrobě raději využívají tovární stroje, a protože se proces modernizace nikdy nezastavil, jsou i případy, kdy se výrobky nebo aspoň jejich prototypy také tisknou v trojrozměrných tiskárnách.
Pokud se bavíme o něčem jako 3D tisk SLA, pak se dá samozřejmě mluvit o tom, že jde o moderní výrobní metodu, že jde o něco, co my lidé využíváme poměrně krátce a je to tudíž pro mnohé z nás doposud trochu exoticky vypadající. Ale současně platí, že to zase až taková novota už také není, že už tento způsob výroby využívá leckdo. Třeba k výrobě prototypů budoucích výrobků, třeba ke zhotovování nějakých těch propagačních výrobků, ale klidně i k definitivní sériové výrobě.
A nic na tom není. Takové tiskárně se prostě předloží model a ona už se postará o všechno. Z nataveného materiálu ukládáním po vrstvách vytvoří to, co si přejeme, a to s minimem odpadu a za docela příznivou cenu.
Každý z nás si tak může to, co potřebuje, klidně i vytisknout. A určitě se tu dílo vydaří.
