Všichni teď řeší téma Vánoc a já se tomu vlastně vůbec nedivím. Já Vánoce řeším taky docela dost už od konce listopadu a mám je hrozně moc ráda. Každý rok se na ně těším. A ne na dárky, hlavně na tu atmosféru, která je o Vánocích. Říká se, že na Vánoce by nikdo neměl být sám a opuštěný a já s tím souhlasím. Nedávno jsem brouzdala internetem a viděla jsem nádherný příběh, který mě opravdu dojal za srdce, a proto se s vámi o něj ráda teď v tomto článku podělím. Jak už jistě víte, ne každý má dostatek jídla a peněz a nemůže si dovolit všechno – třeba staří lidé. Často jsou opuštění a nemají nikoho. Příběh byl o jedné babičce, která šla do města hrát na harmoniku, aby si vydělala nějaké drobné.
Ale vzhledem k tomu, že jí skoro nikdo žádné peníze nehodil do klobouku a ona tam stála celý den, a vlastně ani neměla peníze, tak se rozhodla, že harmoniku prodá, protože to prostě bylo jediné východisko. Neměla peníze. Když šla z obchodu a počítala si peníze, nějaký zloděj jí vytrhl z ruky všechny její peníze. No a ona šla s pláčem domů. Po cestě viděla, že ta zlodějova motorka, na které ujel, je zaparkovaná u kostela, a tak se tam šla podívat. No a viděla, jak znehodnotil a shodil betlém s postavičkami.
Zloděj opět ujel. Ona ten betlém spravila a šla zpět domů. Po cestě upadla na zem do sněhu, byla už moc slabá na to, aby došla až domů. Postavičky ožily, odvlekly ji společnými silami domů, a dokonce se jim podařilo i zpátky získat peníze za harmoniku. No a odkoupili ji a ze zbylých peněz nakoupili té staré babičce jídlo a uvařili jí, mezitím co ona spala. Zatopili v krbu a tak dále, koupili a ozdobili vánoční stromeček. No a když se ta stará babička probudila, nemohla tomu uvěřit. Myslela si, že se jí to jenom zdá, ale nezdálo se jí to. Nebyl to sen, byl to vánoční zázrak, který by měl na Vánoce zažít každý.
